Úkol pro dnešní den – koupit jízdenky a dostat se zpět do Saigonu. Chceme také vidět vyhlášený Crazy House. Studujeme mapu, tentokrát by to nemělo být moc složité, kostel už jsme viděli a dům by měl být kousek od něj vpravo. Je to snad první objekt, který nacházíme bez bloudění. Bláznivý dům je opravdu bláznivý. Procházíme tunely, chodbičky, lezeme po střechách, odkud je krásný výhled na město. Dům slouží i jako hotel, takže kdo má zájem, může přespat v pokoji, který je stylizovaný třeba podle Harryho Pottera. Pokud vám tedy nevadí, že vás od rána budou očumovat turisté. Opět se tady vyskytuje převážně ruská klientela.
Sejdeme do města, mávneme na taxi a jedeme do Údolí lásky, což je další atrakce města. Nádherný rozlehlý park, který se rozprostírá kolem dalšího jezera, všude spousty květin. Procházíme různými zónami, kde kvetou koberce kopretin, růží, karafiátů, muškátů a vlastně všech květin, na které si člověk vzpomene. Prý sem přijíždějí lidé z celého Vietnamu, aby si přísahali věčnou lásku. Všechno je poněkud kýčovité.
Zamilovaná zvířátka, zákoutí porostlá květinami, dvoumetrové muchomůrky, postavičky z pohádek, labutě na jezeře, člověku se z toho trochu točí hlava. Ale Vietnamci to asi milují, je tady převaha místních, všichni se fotí se srdíčky a sádrovými srnečky. Uff. Zakončit můžeme hledáním cesty z přírodního bludiště. To vzdáváme, protože na prostranství zrovna pere slunce a blouděním si dokážeme zpestřit čas každý den.
Opouštíme park, toho sladkého, růžového a srdíčkového světa už bylo dost, a vracíme se do města koupit jízdenky. Taxikář je starší pán, který moc nechápe, kam chceme odvézt. Ukazujeme mu totiž mapu, a to je zádrhel. Oni neznají mapy, nevědí, že to modré je voda. Jedeme tedy, on je celý orosený, a když u hráze říkáme stop, celý šťastný nás vyklopí. Na dveřích cestovní kanceláře visí cedule, že prodej je od 8 do 10 hodin. Co teď? Zítra potřebujeme odjet. Naštěstí si nás všimne jedna paní a nacpe nás do hotelu, kde se nás ujme slečna z cestovky. Kupujeme jízdenky do Saigonu, jedeme ráno v devět, hodinu před odjezdem máme být na místě. Úkol splněn. Procházíme město, sedáme si do restaurace nad silnicí s krásným výhledem na jezero a dáváme pozdní oběd. Nevíme, co jíme, doufejme, že to není nic nepoživatelného pro Evropana, je to rýže, v ní snad tofu, něco z ryb, nějaká mořská potvora? Nedá se to identifikovat, žádný šlágr to není, ale jíst se to dá. Drahé to bylo jako blázen. Zlatý včerejší oběd na autobusáku.
Když je řeč o jídle...
V hotelu zaplatíme, zase musíme nahánět bosse, je to syn, který asi ještě chodí do školy, ale jediný mluví anglicky, takže boss. Zapakujeme batohy a tentokrát se opravdu těšíme, že ráno vypadneme.
Výdaje: 100 000 VND vstupenky, 150 000 VND taxi, 268 000 VND jídlo, 475 000 VND pobyt, 200 000 VND potr., 400 000 vstup , celkem 1 593 000 – 1 593 Kč
Sejdeme do města, mávneme na taxi a jedeme do Údolí lásky, což je další atrakce města. Nádherný rozlehlý park, který se rozprostírá kolem dalšího jezera, všude spousty květin. Procházíme různými zónami, kde kvetou koberce kopretin, růží, karafiátů, muškátů a vlastně všech květin, na které si člověk vzpomene. Prý sem přijíždějí lidé z celého Vietnamu, aby si přísahali věčnou lásku. Všechno je poněkud kýčovité.
Zamilovaná zvířátka, zákoutí porostlá květinami, dvoumetrové muchomůrky, postavičky z pohádek, labutě na jezeře, člověku se z toho trochu točí hlava. Ale Vietnamci to asi milují, je tady převaha místních, všichni se fotí se srdíčky a sádrovými srnečky. Uff. Zakončit můžeme hledáním cesty z přírodního bludiště. To vzdáváme, protože na prostranství zrovna pere slunce a blouděním si dokážeme zpestřit čas každý den.
Opouštíme park, toho sladkého, růžového a srdíčkového světa už bylo dost, a vracíme se do města koupit jízdenky. Taxikář je starší pán, který moc nechápe, kam chceme odvézt. Ukazujeme mu totiž mapu, a to je zádrhel. Oni neznají mapy, nevědí, že to modré je voda. Jedeme tedy, on je celý orosený, a když u hráze říkáme stop, celý šťastný nás vyklopí. Na dveřích cestovní kanceláře visí cedule, že prodej je od 8 do 10 hodin. Co teď? Zítra potřebujeme odjet. Naštěstí si nás všimne jedna paní a nacpe nás do hotelu, kde se nás ujme slečna z cestovky. Kupujeme jízdenky do Saigonu, jedeme ráno v devět, hodinu před odjezdem máme být na místě. Úkol splněn. Procházíme město, sedáme si do restaurace nad silnicí s krásným výhledem na jezero a dáváme pozdní oběd. Nevíme, co jíme, doufejme, že to není nic nepoživatelného pro Evropana, je to rýže, v ní snad tofu, něco z ryb, nějaká mořská potvora? Nedá se to identifikovat, žádný šlágr to není, ale jíst se to dá. Drahé to bylo jako blázen. Zlatý včerejší oběd na autobusáku.
Když je řeč o jídle...
 |
| Místní pochoutka, kuřecí pařáty |
V hotelu zaplatíme, zase musíme nahánět bosse, je to syn, který asi ještě chodí do školy, ale jediný mluví anglicky, takže boss. Zapakujeme batohy a tentokrát se opravdu těšíme, že ráno vypadneme.
Výdaje: 100 000 VND vstupenky, 150 000 VND taxi, 268 000 VND jídlo, 475 000 VND pobyt, 200 000 VND potr., 400 000 vstup , celkem 1 593 000 – 1 593 Kč
Komentáře
Okomentovat