Jeden den procházíme Can Tho a odpoledne si domlouváme výlet po Mekongu na plovoucí trhy. Celý den jsme se vyhýbali různým prodejcům, kteří nabízejí výlety za nehorázné ceny, nakonec nás odpoledne odchytí taková místní čarodějnice a ukecá nás. Zaplatíme zálohu a věříme tomu, že se ráno shledáme a uvidíme, co vidět chceme. Nevýhodou je, že musí vstávat ve čtyři hodiny ráno, na půl pátou máme objednaný odvoz, v pět hodin čekáme na nábřeží. Babizna přichází, odvádí nás ještě s párem ze Španělska na loď a vyrážíme.
Je docela teplo, řeka je temná, lodiček tu pluje nepočítaně. Babka vesluje, chvíli zpívá, asi abychom nasáli atmosféru, potom startuje motor a už uháníme.
Po hodině cesty se před námi vynořují obří nákladní lodě. Jsou jich stovky. Na každé se prodává něco. Jsme na plovoucím trhu a má to krásné načasování, zrovna začíná východ slunce.
Tak tohle je unikát. Tady probíhá obchod tak, že jedna loď přirazí k druhé, zboží putuje z paluby na palubu. Ananas, batáty, melouny, mango, papaya, rýže, banány, všechno, na co si člověk vzpomene. Mezi tím proplouvají malé čluny, které nabízí kávu, ranní polévku, bagetu. Jde nám z toho hlava kolem. Plovoucí trh je v současné době asi hlavně atrakcí pro turisty, ale dřív to byl největší obchodní mumraj v zemi, tady se obchodovalo se vším. Dnes už se na řece buduje spousta nových mostů a silnic, brzy se bude nakupovat v supermarketech. Proto jsme rádi, že jsme tady a vidíme to na vlastní oči.
Pak plujeme na člunu užším ramenem, zastavujeme se v továrně na rýžové placky a nudle, sami zkoušíme výrobu. Další hodiny proplouváme kanály řeky, sledujeme, jak tady lidé žijí v domech na kůlech, Mekong přináší a odnáší všechno.
Tady se vaří, pere, koupe, do řeky jdou splašky, chytají se v ní ryby. Ale je špinavá, a to hodně. Při zpáteční cestě každou chvilku zastavujeme, protože máme na kormidle stále namotaný nějaký igelit. Když ho baba pracně sundá, hodí ho zpátky do řeky a plujeme dál. Takhle to jde pořád dokola. Odpadky taky jsou obrovský problém, který zatím nikdo neřeší.
Při návratu do města vidíme městskou tržnici zezadu, od řeky se ráno vždy zásobuje a všechno, co zbyde, se hází do řeky. Takže jedno obrovské smetiště, nad tím se tyčí honosné hotely. Extrém Vietnamu, přitom běžný jev.
Do hotelu zase taxikář netrefí, ale je to mladý kluk, takže aspoň se chytá směru na autobusové nádraží, pak si ho už navedeme sami. Horší to bylo včera, to byl starý pán, mapě nerozuměl, adresu taky nechápal, když jsme vysvětlili směr autobusák, tak jsme asi po deseti minutách zjistili, že jede jiným směrem, takže jsme ho zastavili, otáčeli a pak nakonec donutili zavolat do hotelu, kde ho navedli správně.
Zítra odjíždíme, kupujeme tedy v cestovní kanceláři jízdenky do Saigonu, tentokrát to probíhá zase zajímavě, slečna mluví anglicky, ptá se, kde bydlíme a na číslo pokoje, volá do hotelu. Potom nám vystavuje jízdenky a připisuje lístek, že ráno 45 minut před odjezdem autobusu nás nabere tranzit a odveze na nádraží, kde si zaplatíme jízdenky. Takže neplatíme nic a budeme zase čekat, jak to dopadne.
Výdaje : 300 000 VND taxi, 500 000 VND výlet trhy, 877 000VND večeře, nápup, pití, pho. Celkem 1677 000 VND – 1 677,- Kč
Je docela teplo, řeka je temná, lodiček tu pluje nepočítaně. Babka vesluje, chvíli zpívá, asi abychom nasáli atmosféru, potom startuje motor a už uháníme.
Po hodině cesty se před námi vynořují obří nákladní lodě. Jsou jich stovky. Na každé se prodává něco. Jsme na plovoucím trhu a má to krásné načasování, zrovna začíná východ slunce.
Tak tohle je unikát. Tady probíhá obchod tak, že jedna loď přirazí k druhé, zboží putuje z paluby na palubu. Ananas, batáty, melouny, mango, papaya, rýže, banány, všechno, na co si člověk vzpomene. Mezi tím proplouvají malé čluny, které nabízí kávu, ranní polévku, bagetu. Jde nám z toho hlava kolem. Plovoucí trh je v současné době asi hlavně atrakcí pro turisty, ale dřív to byl největší obchodní mumraj v zemi, tady se obchodovalo se vším. Dnes už se na řece buduje spousta nových mostů a silnic, brzy se bude nakupovat v supermarketech. Proto jsme rádi, že jsme tady a vidíme to na vlastní oči.
Pak plujeme na člunu užším ramenem, zastavujeme se v továrně na rýžové placky a nudle, sami zkoušíme výrobu. Další hodiny proplouváme kanály řeky, sledujeme, jak tady lidé žijí v domech na kůlech, Mekong přináší a odnáší všechno.
Tady se vaří, pere, koupe, do řeky jdou splašky, chytají se v ní ryby. Ale je špinavá, a to hodně. Při zpáteční cestě každou chvilku zastavujeme, protože máme na kormidle stále namotaný nějaký igelit. Když ho baba pracně sundá, hodí ho zpátky do řeky a plujeme dál. Takhle to jde pořád dokola. Odpadky taky jsou obrovský problém, který zatím nikdo neřeší.
Při návratu do města vidíme městskou tržnici zezadu, od řeky se ráno vždy zásobuje a všechno, co zbyde, se hází do řeky. Takže jedno obrovské smetiště, nad tím se tyčí honosné hotely. Extrém Vietnamu, přitom běžný jev.
 |
| Náš doprovod |
Do hotelu zase taxikář netrefí, ale je to mladý kluk, takže aspoň se chytá směru na autobusové nádraží, pak si ho už navedeme sami. Horší to bylo včera, to byl starý pán, mapě nerozuměl, adresu taky nechápal, když jsme vysvětlili směr autobusák, tak jsme asi po deseti minutách zjistili, že jede jiným směrem, takže jsme ho zastavili, otáčeli a pak nakonec donutili zavolat do hotelu, kde ho navedli správně.
Zítra odjíždíme, kupujeme tedy v cestovní kanceláři jízdenky do Saigonu, tentokrát to probíhá zase zajímavě, slečna mluví anglicky, ptá se, kde bydlíme a na číslo pokoje, volá do hotelu. Potom nám vystavuje jízdenky a připisuje lístek, že ráno 45 minut před odjezdem autobusu nás nabere tranzit a odveze na nádraží, kde si zaplatíme jízdenky. Takže neplatíme nic a budeme zase čekat, jak to dopadne.
Výdaje : 300 000 VND taxi, 500 000 VND výlet trhy, 877 000VND večeře, nápup, pití, pho. Celkem 1677 000 VND – 1 677,- Kč
Komentáře
Okomentovat