Nemůžeme se ale celou dobu válet, chceme také něco vidět, takže půjčujeme zase motorku a vyrážíme na výlet na jih ostrova. Nejdříve se zastavujeme v městečku Duong Dong, hledáme poštu a posíláme další pozdravy domů. Docela hladce se vymotáme v tom provozu z města a frčíme na jih. Po pravé straně moře a pláž Long Beach, kde už stojí spousta hotelů a další stovky se budují. Silnice je takřka prázdná, frčíme jako ďasové. Pak zjišťujeme, že bude potřeba doplnit nádrž, zastavujeme u jednoho stánku a kupujeme benzin v pet lahvi. Tady se totiž benzín také prodává všude. Jedeme dál a zjišťujeme, že jsme se dostali opravdu až na jižní cíp, odkud vede lanovka na ostrov Hon Thom, který je celý jedním luxusním resortem s pláží. Motorku zaparkujeme na odstavném parkovišti a jdeme k lanovce. Lanovka je dlouhá 8 km a vede nad ostrůvky v moři, je zavěšená na šesti sloupech, které jsou vysoké 160 m. Je to úchvatný zážitek.
Vystoupíme na posledním ostrově, jdeme se vykoupat. Z lanovky jsme viděli pláž, ale tam byly nějaké skákací hrady a moc lidí, chceme najít nějakou divokou. Vydáváme se tedy na druhou stranu ostrova. Tady se stále buduje, staví tu obří tobogán a nějaké hotely. Procházíme plechovou ohradou a jdeme tam, kde tušíme moře. Vede tam jen jedna úzká cesta, potkáváme děti, které jdou asi ze školy, pak se objevují domky podél cesty. Domky je nadnesený výraz, prostě jsou to zas ty jejich plechové boudy, případně něco jako garáže, normální zděné domy asi dva. Cestička je lemovaná obchůdky se zeleninou a drůbeží, teď už je bouda vedle boudy. Místní na nás docela vyvaleně koukají. Dojdeme na konec a zíráme. Cesta končí pruhem písku a pláží, na konci vesnice je moře. Kotví tady plno rybářských loděk, v místní hospodě sedí chlapi, koukají na moře a vedou chytré řeči. A do toho se tam objevujeme my.
Nastává totální rozruch, mám pocit, že tam snad bílá tvář nikdy nevkročila. Koukají na nás jak na zjevení, hned nám nabízí židličky, loď. Kupujeme pivo a jsme za exoty. Místní svolávají další, aby se na náš přišli podívat, je vidět, že by si chtěli povídat, ale jazyková bariéra je bohužel moc velká, tak se jen usmívají, melou něco mezi sebou, dávají nám pochovat štěně, ochutnávají naši cigaretu, která koluje z ruky do ruky. Smějeme se, že jsme měli vzít korálky a zrcátka, tohle jsme tedy opravdu nečekali. Vypijeme pivo, posedíme, kocháme se tím krásným výhledem na moře, snažíme se přehlížet odpadky, které to tu hyzdí jako všude jinde. Jinak je to nádhera.
Ti lidé tady celé dny jen sedí, koukají na moře, chlapi ráno vyjedou rybařit, jinak se tu nic moc neděje. Krásný život, bez starostí, bez shonu, rámusu, nikdo z nich netuší, co se děje ve světě a krásně se jim žije. Loučíme se, všichni nám potřásají rukama a pusy mají od ucha k uchu. Tak tohle byl zážitek. Cestou zpátky se na nás chodí dívat místní děti, fotíme malou holčičku, která se stydí, ale moc se chtěla fotit, malí kluci na nás mávají a pokřikují. Tohle byl nejlepší zážitek z celého Vietnamu.
Kousek od luxusních resortů žijí lidé, kteří netuší, že je asi brzy někdo vyžene, protože tam bude stavět další hotely. Vracíme se k lanovce, jdeme na pláž, kterou jsme viděli z výšky. Pláž je nádherná, palmy, bílý písek ale je tu hlava na hlavě, do moře člověk může jen kousek, jinak je to obehnané bójkami a dál se nesmí. Rusové to tady obléhají a je to prostě jejich.
Pryč dosud. Vykoupeme se a otevřeným autobuskem jedeme na stanoviště lanovky a necháme se převézt zpátky na pevninu. Jdeme hledat naši motorku a zase nás překvapí, že za celodenní hlídání se tady neplatí ani dong.
Když se vracíme, navštěvujeme ještě Kokosové vězení, které sloužilo jako zajatecký tábor, který vybudovali američané. Je to kruté vidět, v jakých podmínkách tam vězni žili a jaké způsoby mučení museli podstupovat. Jedině člověk dokáže ublížit člověku tak, jak to praktikovali tady. Vidíme i únikový tunel, který vězni vyhrabali, aby se dostali z vězení. Byl to zážitek z trochu jiného soudku. Jediné pozitivum na tom bylo, že jsme se nechtěně přimotali k nějaké skupině turistů a až na hotelu jsme zjistili, že jsme ušetřili asi 300,- Kč za vstup :D
Cestu zpátky už známe, chceme se ještě podívat na vyhlášenou Long Beach, kolem které jsme předtím jen profrčeli. Není to jednoduché, buďto je tam stavba nebo oplocené hotely, pak zahlídnu jednu uličku, kde na konci vidím moře. Ivan prudce zastavuje a tím způsobujeme dopravní nehodu, vlastně první, kterou ve Vietnamu vidíme. Slečna za námi totiž při jízdě na mopedu psala sms a nestihla reagovat na naše brždění. Naštěstí se jí nic nestalo, vstává i motorka vypadá v pořádku. Máme po náladě, na pláž se vykašleme a jedeme dál. Trochu zakufrujeme cestou zpátky ve městě, ale vymotáme se a navečer se vracíme k bungalovu. Byl to hezký den, viděli jsme spoustu zajímavých věcí.
Na Nefritovém ostrově jsme strávili překrásných devět dní a vracíme se zpátky na pevninu.
Výdaje výlet : 300 000 VND lanovka, 40 000 VND benzin, 280 000 VND jídlo, 180 000 alkolhol, celkem 800 000 VND – 800 ,- Kč
Výdaje ostatní Phu Quoc : jídlo a pití 2 716 000 VND, ubytování 5 680 000 VND ( 242 $ ) celkem 8 396 000 VND, - 8 396,- Kč
 |
| Vidíme svět z ptačí perspektivy. |
Vystoupíme na posledním ostrově, jdeme se vykoupat. Z lanovky jsme viděli pláž, ale tam byly nějaké skákací hrady a moc lidí, chceme najít nějakou divokou. Vydáváme se tedy na druhou stranu ostrova. Tady se stále buduje, staví tu obří tobogán a nějaké hotely. Procházíme plechovou ohradou a jdeme tam, kde tušíme moře. Vede tam jen jedna úzká cesta, potkáváme děti, které jdou asi ze školy, pak se objevují domky podél cesty. Domky je nadnesený výraz, prostě jsou to zas ty jejich plechové boudy, případně něco jako garáže, normální zděné domy asi dva. Cestička je lemovaná obchůdky se zeleninou a drůbeží, teď už je bouda vedle boudy. Místní na nás docela vyvaleně koukají. Dojdeme na konec a zíráme. Cesta končí pruhem písku a pláží, na konci vesnice je moře. Kotví tady plno rybářských loděk, v místní hospodě sedí chlapi, koukají na moře a vedou chytré řeči. A do toho se tam objevujeme my.
Nastává totální rozruch, mám pocit, že tam snad bílá tvář nikdy nevkročila. Koukají na nás jak na zjevení, hned nám nabízí židličky, loď. Kupujeme pivo a jsme za exoty. Místní svolávají další, aby se na náš přišli podívat, je vidět, že by si chtěli povídat, ale jazyková bariéra je bohužel moc velká, tak se jen usmívají, melou něco mezi sebou, dávají nám pochovat štěně, ochutnávají naši cigaretu, která koluje z ruky do ruky. Smějeme se, že jsme měli vzít korálky a zrcátka, tohle jsme tedy opravdu nečekali. Vypijeme pivo, posedíme, kocháme se tím krásným výhledem na moře, snažíme se přehlížet odpadky, které to tu hyzdí jako všude jinde. Jinak je to nádhera.
Ti lidé tady celé dny jen sedí, koukají na moře, chlapi ráno vyjedou rybařit, jinak se tu nic moc neděje. Krásný život, bez starostí, bez shonu, rámusu, nikdo z nich netuší, co se děje ve světě a krásně se jim žije. Loučíme se, všichni nám potřásají rukama a pusy mají od ucha k uchu. Tak tohle byl zážitek. Cestou zpátky se na nás chodí dívat místní děti, fotíme malou holčičku, která se stydí, ale moc se chtěla fotit, malí kluci na nás mávají a pokřikují. Tohle byl nejlepší zážitek z celého Vietnamu.
Kousek od luxusních resortů žijí lidé, kteří netuší, že je asi brzy někdo vyžene, protože tam bude stavět další hotely. Vracíme se k lanovce, jdeme na pláž, kterou jsme viděli z výšky. Pláž je nádherná, palmy, bílý písek ale je tu hlava na hlavě, do moře člověk může jen kousek, jinak je to obehnané bójkami a dál se nesmí. Rusové to tady obléhají a je to prostě jejich.
Pryč dosud. Vykoupeme se a otevřeným autobuskem jedeme na stanoviště lanovky a necháme se převézt zpátky na pevninu. Jdeme hledat naši motorku a zase nás překvapí, že za celodenní hlídání se tady neplatí ani dong.
Když se vracíme, navštěvujeme ještě Kokosové vězení, které sloužilo jako zajatecký tábor, který vybudovali američané. Je to kruté vidět, v jakých podmínkách tam vězni žili a jaké způsoby mučení museli podstupovat. Jedině člověk dokáže ublížit člověku tak, jak to praktikovali tady. Vidíme i únikový tunel, který vězni vyhrabali, aby se dostali z vězení. Byl to zážitek z trochu jiného soudku. Jediné pozitivum na tom bylo, že jsme se nechtěně přimotali k nějaké skupině turistů a až na hotelu jsme zjistili, že jsme ušetřili asi 300,- Kč za vstup :D
Cestu zpátky už známe, chceme se ještě podívat na vyhlášenou Long Beach, kolem které jsme předtím jen profrčeli. Není to jednoduché, buďto je tam stavba nebo oplocené hotely, pak zahlídnu jednu uličku, kde na konci vidím moře. Ivan prudce zastavuje a tím způsobujeme dopravní nehodu, vlastně první, kterou ve Vietnamu vidíme. Slečna za námi totiž při jízdě na mopedu psala sms a nestihla reagovat na naše brždění. Naštěstí se jí nic nestalo, vstává i motorka vypadá v pořádku. Máme po náladě, na pláž se vykašleme a jedeme dál. Trochu zakufrujeme cestou zpátky ve městě, ale vymotáme se a navečer se vracíme k bungalovu. Byl to hezký den, viděli jsme spoustu zajímavých věcí.
Na Nefritovém ostrově jsme strávili překrásných devět dní a vracíme se zpátky na pevninu.
Výdaje výlet : 300 000 VND lanovka, 40 000 VND benzin, 280 000 VND jídlo, 180 000 alkolhol, celkem 800 000 VND – 800 ,- Kč
Výdaje ostatní Phu Quoc : jídlo a pití 2 716 000 VND, ubytování 5 680 000 VND ( 242 $ ) celkem 8 396 000 VND, - 8 396,- Kč
Komentáře
Okomentovat