Ráno svět vypadá krásnější, máme tady zjednané i snídaně, takže se nemusíme nikam trmácet. Je to sice po pár dnech stereotyp, vajíčka, slaná omeleta, sladká omeleta, tousty nebo polévka. Ale je tu káva, ovoce, nic víc člověk k životu nepotřebuje. První den jen relaxujeme u bazénu a stále vstřebáváme tu dlouho cestu. V tomhle malém resortu je nádherný klid, pár mladých lidí, kteří stejně ráno berou motorky a vyjíždí po výletech, jinak skoro nikdo.
Není slyšet hluk z ulice, to je pro nás po těch deseti dnech neuvěřitelné. U bazénu s námi sedí pár z Německa a nějací Francouzi, kteří se chystají k odjezdu. Najednou se k vodě nahrnou krávy, které sem asi chodí pravidelně pít tu chlórovanou vodu, už včera večer jsem dvě viděla. Honem vytahuju foťák a fotím si je zblízka, část jich je na jedné straně, část na druhé, když v tom žbluňk a do vody spadlo jedno malé tele.
Krávy bučí, tele zoufale kope nohama a má plné nozdry vody. Kluci, kteří jsou poblíž, se ho snaží vytáhnout za nohy a za hlavu ven, ale to nejde. Obsluha běží pro laso, pro ně je nepředstavitelné, že by vlezli do vody. Řvu, že ho musíme podebrat a skáču do vody. Ivan reaguje stejně, povede se mu tele nabrat, to se od něj odrazí a je na břehu. Zásah do břicha je jen drobný nedostatek této akce. Všichni mu tleskají a jásají, domorodci děkují. Říkám si, pitomci, to by se utopilo dřív, než to laso najdete… Takže i v klidu se tady dějí věci…
Druhý den si půjčujeme motorku a jedeme hledat blízké pláže, což také není moc jednoduché, kdo nezná cestu, nenajde nic. K pláži totiž obvykle vede nějaká úzká cestička mezi boudami, zasypaná odpadky, není to zpravidla nijak značené. Takže první pokus končí nemastně neslaně, k moři se sice dostaneme, ale jsme v nějakém luxusním resortu, motorku máme zaparkovanou na vrátnici u silnice. Tady totiž všechno má svou vrátnici :D Na pláži čteme varování, že do moře nesmíme po 17 hodině a ne dál než 50 m do dálky, jsou tady asi nějaké proudy, které by nás stáhly. Ale je to tady všechno na vlastní nebezpečí, plavčík nikde žádný.
Druhý pokus je malinko lepší, jedeme na druhou stranu a nacházíme další pláž, odstavíme motorku a jdeme se koupat. Je to zase jakýsi hotelový resort, trošku obyčejnější, nikdo si nás nevšímá, zase slyšíme ruštinu. Takhle pokusy a omyly strávíme den. Pláž, která je nejblíž našeho resortu, nacházíme až třetí den. Dá se na ni dojít pěšky a je to přesně jako v předchozích případech. Procházíme vesnicí, cesta končí obrovskou bránou, která je zavřená a otevřený je jen úzký průchod, kde sedí nějaký vrátný. Už se nenecháme odradit a vstupujeme.
Nikdo si nás nevšímá. Jdeme ještě asi kilometr a jsme u moře. Cesta je lemovaná neuvěřitelným množstvím odpadků, pláž je docela uklizená, ale člověk nesmí jít dál než v tom třicetimetrovém pruhu písku.
Jsou tu slunečníky, polovina lehátek se rozpadá, ale je tu i bar, kde se dá koupit něco k jídlu a pití. Naše dny na ostrově se odehrávají většinou tady. Dokonce jsme asi dva dny před odjezdem našli zkratku, po které jsme se dostali k moři dřív.
Není slyšet hluk z ulice, to je pro nás po těch deseti dnech neuvěřitelné. U bazénu s námi sedí pár z Německa a nějací Francouzi, kteří se chystají k odjezdu. Najednou se k vodě nahrnou krávy, které sem asi chodí pravidelně pít tu chlórovanou vodu, už včera večer jsem dvě viděla. Honem vytahuju foťák a fotím si je zblízka, část jich je na jedné straně, část na druhé, když v tom žbluňk a do vody spadlo jedno malé tele.
Krávy bučí, tele zoufale kope nohama a má plné nozdry vody. Kluci, kteří jsou poblíž, se ho snaží vytáhnout za nohy a za hlavu ven, ale to nejde. Obsluha běží pro laso, pro ně je nepředstavitelné, že by vlezli do vody. Řvu, že ho musíme podebrat a skáču do vody. Ivan reaguje stejně, povede se mu tele nabrat, to se od něj odrazí a je na břehu. Zásah do břicha je jen drobný nedostatek této akce. Všichni mu tleskají a jásají, domorodci děkují. Říkám si, pitomci, to by se utopilo dřív, než to laso najdete… Takže i v klidu se tady dějí věci…
Druhý den si půjčujeme motorku a jedeme hledat blízké pláže, což také není moc jednoduché, kdo nezná cestu, nenajde nic. K pláži totiž obvykle vede nějaká úzká cestička mezi boudami, zasypaná odpadky, není to zpravidla nijak značené. Takže první pokus končí nemastně neslaně, k moři se sice dostaneme, ale jsme v nějakém luxusním resortu, motorku máme zaparkovanou na vrátnici u silnice. Tady totiž všechno má svou vrátnici :D Na pláži čteme varování, že do moře nesmíme po 17 hodině a ne dál než 50 m do dálky, jsou tady asi nějaké proudy, které by nás stáhly. Ale je to tady všechno na vlastní nebezpečí, plavčík nikde žádný.
Druhý pokus je malinko lepší, jedeme na druhou stranu a nacházíme další pláž, odstavíme motorku a jdeme se koupat. Je to zase jakýsi hotelový resort, trošku obyčejnější, nikdo si nás nevšímá, zase slyšíme ruštinu. Takhle pokusy a omyly strávíme den. Pláž, která je nejblíž našeho resortu, nacházíme až třetí den. Dá se na ni dojít pěšky a je to přesně jako v předchozích případech. Procházíme vesnicí, cesta končí obrovskou bránou, která je zavřená a otevřený je jen úzký průchod, kde sedí nějaký vrátný. Už se nenecháme odradit a vstupujeme.
Nikdo si nás nevšímá. Jdeme ještě asi kilometr a jsme u moře. Cesta je lemovaná neuvěřitelným množstvím odpadků, pláž je docela uklizená, ale člověk nesmí jít dál než v tom třicetimetrovém pruhu písku.
 |
| ...když se otočíte zády k moři... |
Jsou tu slunečníky, polovina lehátek se rozpadá, ale je tu i bar, kde se dá koupit něco k jídlu a pití. Naše dny na ostrově se odehrávají většinou tady. Dokonce jsme asi dva dny před odjezdem našli zkratku, po které jsme se dostali k moři dřív.
Komentáře
Okomentovat